Během února se konalo několik akcí zaštítěné tématem Wellbeing ve škole. Proběhl nultý ročník Týdne pro wellbeing na školách, jehož cílem bylo otvírat diskuzi nad tímto tématem skrze různorodé aktivity po celém Česku.
Vzhledem k tomu, že podskupinou wellbeingu jako takového je i digitální wellbeing, který je mou oblastí zájmu, tak jsem k této iniciativě přihlížela zpovzdálí a nakonec jsem se zúčastnila dvou konferencí, které navazovaly na proběhlý Týden na školách pro wellbeing.
Digitální doba a její dopady na duševní pohodu dětí
19. 2. probíhala odpolední konference v Městské knihovně v Praze zaměřená zejména na digitální wellbeing. Hlavní přednáška Kateřiny Lukavské pojednávala o problematice závislostí spojené s využíváním technologií. Proto název vstupu byl tento: Nadměrné a problémové používání digitálních médií aneb co jsou digitální závislosti. Není to tak čenobílé, jak by se mohlo zdát.
Poté se představily svými příspěvky tři organizace, které se zabývají digitálním wellbeingu a nebo alespoň okrajově toto téma pokrývají ve svých aktivitách ať už workshopech, přednáškách, konzultací apod. Jmenovitě Replug me, Nevypusť duši a Linking Sphere.
Líbil se mi koncept této konference, odnáším si několik skvělých poznámek, přístupů, tipů. Asi nejvíce přínosnou pro mě byla hlavní přednáška a pak několik doporučení z prezentací organizací šířících osvětu okolo DW.
Co mě však šokovalo byla závěrečná diskuze, která se stočila k povolování či zakazování mobilních zařízeních o přestávkách a hodinách. Byla to poměrně emočně nabitá diskuze, kterou se pak snažil ukotvit Bořivoj Brdička, ale myslím, že nebyl úplně pochopen, tak svým odchodem zanechal dusnou atmosféru.
V této diskuzi mi přijde problematické, že existují studie obou přístupů (limity tam jsou…), takže, každý se těmi svými, které se mu “líbí” hájí a vlastně to pak ani není úplně diskuze. Zároveň je to takové problematické a komplexnější téma, přesto i z příspěvku Kateřiny Lukavské, se ukazuje, že zákaz není řešením. Už jen, když se podíváme na Deweyho pojetí vzdělávání (Experience and education), pokud chceme studenty připravit na aktuální život, měli bychom je naučit pracovat vhodně s technologiemi (nebo třeba Bayer et al., 2016), ne jim je zakazovat. Vždyť to máme od Floridiho pojmenované, žijeme Onlife, nemůžeme již oddělovat světy online a offline.
Pardon, nemohla jsem si odpustit to nekomentovat, opravdu mě diskuze překvapila a musela jsem to pak chvíli rozcházet po ulicích Prahy.
Přesto jsem velice ráda za tuto možnost, velké díky patří Majdě, která mě upozornila na konání této konference. Záznamy a prezentace jsou dostupné zde.
Konference pro wellbeing ve škole
Den poté se konala Konference pro wellbeing ve škole, která volně navazovala na Týden pro wellbeing, takže probíhala velká děkovačka všem, kdo se zapojili.
Poté jsme byli seznámeni s daty ohledně wellbeingu na školách po ČR očima ČŠI. Překvapilo mě, že pár grafů ukazovalo poněkud více alarmující výsledky vlivem podseknuté osy. Když po přednášce přišla otázka od studenta, že by rád dal zpětnou vazbu, co by mu jako studentovi pomohlo ve výuce, aby zažíval wellbeing, tak kam se má obrátit. Spustil se aplaus a přednášející byl zaskočen, já taky, že on je zaskočen, ale posléze s kolegy poskytli možné odpovědi i když poměrně nesměle. Přišla jsem asi z hodně jiné pozice než většina posluchačů, nevidím vůbec do hloubky systému, takže bych nerada něco shazovala, kritizovala, jen jsem byla překvapiná některými pohledy, přístupy. Z tohoto dotazu bylo více lidí překvapených, jelikož se pak ozývaly hlasy z pozic vedení škol, že nabízejí takový prostor studentům a snaží se návrhy aplikovat. Myslím, že naše “Chci aby”, by tam mělo skvělý ohlas.
Co bylo, ale krásné, že ve všech příspěvcích byla cítit velká snaha, snaha jít naproti wellbeingu. Je to sice běh na dlouhou trať, ale odvaha tu prozatím je. Velmi si cením, že na konferenci byli pozvání studenti a studentky středních škol a že vůbec tyto konference probíhají a snaží se téma aktivizovat.
Celkově si myslím, že to pro mě byla skvělá příležitost se střetnou s realitou. Workshopy byly skvělé, jen mi přišlo škoda, že se neustále někam spěchalo, takže jsme toho nestíhali mnoho. Odnáším si skvělé typy a aktivity, které půjdou hezky napasovat i na pochopení digitálního wellbeingu. Organizace SOFA a jejich metodika socio-emočního učení mě hodně nadchla. S Replug me, jsme otevřeli téma stejné jako předešlého dne, očividině je to opravdu palčivé téma a velmi živé, což by bylo skvělé tuto chtivost někde podchytit. Diskuze však byla o něco umírněnější a s jasně zmíněným komentářem od Radky Kuřilové, že zákaz k ničemu nevede, musíme studenty naučit, jak s těmi technologiemi vhodně pracovat.
Na pozitivní notu mě naladila panelová diskuze s pedagogy z praxe o wellbeingu učitelů, která velice úzce souvisí s wellbeingem studujících. Zaznívaly zajímavé strategie a řešení, jak se konkrétní školy snaží wellbeing podporovat a jak je to důležité začínat právě u pedagogů, na té výuce a komunikaci se studujícími je to zkrátka znát. Bohužel často zdroje a převážně finanční byly mnohdy překážkou k realizaci některých nápadů či pomoci formou poradenských center.
Velmi si cením, možnosti, příležitosti se konference zúčastnit.
Suma sumárum, chtěla bych jen na závěr zdůraznit, že mi to dalo mnoho. Načerpala jsem inspiraci, vystoupila jsem na chvíli ze své sociální bubliny. Prozkoumala zase jiný akademický prostor a tak. Je to převážně asi příležitost pro networking, což já úplně ten cíl neměla, takže jsem asi nevyužila plně ten potenciál akce, ale na mou začátečnickou zkušenost myslím, že dobré.
U obou konferencí mi trochu chybělo nějaké ukotvení, třeba jestli se teda všichni shodneme, že technologie nejsou zlo? V úterní konferenci zase z jaké definice wellbeingu tedy vycházíme, někdy jsem si dle některých výpovědí nebyla jistá, jestli máme stejný základ. Ale boxovací pytle do škol jsou podporovány! 🙂
Já sama jsem vlastně nějak nekoordinovaně, nezávisle, také přispěla do týdne wellbeingu, jelikož jsem měla povídání o digitálním wellbeingu v rámci Post mládeže. Téma bylo evidentně aktuální a živé, posluchači byli velmi pozorní a aktivní. Díky tomu byla nejzajímavější následná diskuze, účastníci přicházeli z různých backgraundů s různými zkušenostmi, což vyvolalo poměrně plamennou diskuzi, pro mě velmi obohacující. Byla to skvělá příležitost, která mě zase posunula o něco dál, jsem moc ráda za pozvání.
Můj první týden jarního semestru se proto vyvíjel opravdu netradičně. Téma wellbeingu mě bude doprovázet v jarním semestru dál v rámci kurzu Duševní zdraví první rok za katedrou na Pedagogické fakultě, tak jsem zvědavá, jak to bude uchopeno a co všechno tam vymyslíme.
Myšlenka, která se mi líbila, která na konferencích zaznívala několikrát v různých formách. Ve výsledku je to zkrátka o lidech. Učitelé neučí předměty, ale hlavně učí žáky a žačky, jak říká Petr Sucháček. Ostatně o tomto principu víme již dlouho, ale přijde mi skvělé se k tomu vracet a připomínat.
Škola je dílo lidskosti – J. A. Komenský
Daniela Ryšavá 
Leave a comment